Začátkem roku 2014 jsem si z druhé ruky (jako téměř všechny fotověci) koupil svůj vysněný objektiv Canon 70-200/2.8 a v únoru s ním jako platící divák vyrazil na Final Four Českého poháru mužů v basketbale konaného v Brně v hale Rosnička. Poučen z různých sportovní akcí z pozice diváka nesoucího si foťák na onu akci jsem se bál, že mi někdo zakáže fotit tak velkým objektivem nebo mě s ním rovnou ani nepustí do haly. A tak jsem seděl prakticky pořád na stejném místě na tribuně a z toho se snažil nenápadně něco vyfotit. Samozřejmě byl všem můj foťák úplně ukradený.
V únoru o rok později tedy v roce 2015 už mě nebavilo jako platícího diváka fotit z tribuny. Protože jsem ale (byl) nesmělý, nejdřív jsem se raději zeptal, jestli si můžu pro sebe, pro radost, do šuplíku fotit přímo z palubovky. Dovoleno. Byť jsem si fotil pro sebe do šuplíku, z jakéhosi vděku jsem fotky posílal klubu, i když jsem samozřejmě věděl, že mají svého fotografa. Když se pak moje fotky občas objevily na Facebooku ligového klubu mmcité Basket Brno, připadal jsem si důležitě, ačkoliv jsem byl asi jediný, kdo věděl, že jsem to fotil já.
Od následující sezóny 2016/2017 se klub stěhoval do nového zázemí brněnského Univerzitního kampusu. V záplavě organizačních změn došlo i na výměnu fotografa a já dostal nabídku, jestli bych to nechtěl fotit oficiálně pravidelně jako týmový fotograf. Bodejť bych odmítl.
V červnu 2017 pořádala Praha a Hradec Králové ženské mistrovství Evropy a mě napadlo, že to je příležitost si zafotit takovouto velkou mezinárodní událost a podívat se do zákulisí, jak to na takové akci vypadá. Netušil jsem, jak to funguje, a tak jsem napsal směle na Českou basketbalovou federaci, jestli by to nějak nešlo. Proběhlo pár mailů a já zjistil, že se to sice koná u nás, ale akreditace uděluje sama mezinárodní basketbalová federace FIBA, byť možná v určité koordinaci s národními federacemi. Ve FIBA Media Portalu jsem se tedy zaregistroval, vyplnil žádost a ono to vyšlo. Jestli v koordinaci s ČBF nebo rovnou od FIBA nevím, ale není to ani podstatné. Podstatné je, že je v tomto ČBF vstřícná (nebo minimálně lidé na PR pozicích) a nesmetla žádost fanouška, co si fotí do šuplíku, ze stolu.
Někdy v tuto dobu jsem si ve své hlavě vymyslel jakýsi žebříček, co bych si rád za úroveň basketu zkusil vyfotit. Při vší úctě k něžnému pohlaví, jsem bod jedna v tu dobu v podstatě přeskočil, ale o pár let později, jsem si jej doplnil.
- Ženská basketbalová liga
- Národní basketbalová liga
- Ženská reprezentace v mezinárodním utkání
- Mužská reprezentace v mezinárodním utkání
- Ženská reprezentace na ME
- Mužská reprezentace na ME
A protože malý je ten, kdo má jen malý cíl a je lepší mířit ke hvězdám a minout, než mířit na kupu hnoje a trefit se, umístil jsem si na vrchol svého žebříčku společně Olympijské hry a NBA 🙂
V červnu a září 2018 jsem již jako zkušený uživatel FIBA Media Portalu požádal o akreditaci na kvalifikační utkání o mužské MS proti Finsku a následně i na klíčový zápas s Ruskem. Obojí vyšlo, takže jsem si konečně s foťákem na palubovce užil dvojici Tomáš Satoranský a Jan Veselý. Měli jsme štěstí na změnu kvalifikační klíče i na samotnou skupinu resp. soupeře v ní a toto štěstí se podařilo přetavit v historický úspěch – po 37 letech Češi na MS.
Turnaj typu MS v mém žebříčku vůbec nebyl. Hraje se jednou za čtyři až pět let. Kdo by tehdy čekal takový úspěch. Když opomenu absolutně (zatím) nereálné myšlenky o olympiádě nebo NBA, neviděl jsem dál než na mistrovství Evropy. A najednou mají naši jet na mistrovství světa do Číny. Klukům jsem fandil a na los se těšil. To by byla tedy sranda, kdyby jim nalosovali Američany…
Tento výjimečný los Čechů proti hráčům NBA mi dalekou Čínu sice geograficky vůbec nepřiblížil, začal mi ale v hlavě hlodat pověstný červíček. Vidět to naživo? Zafandit? S kým? Za kolik? Fotit asi těžko, budou tam světové agentury, kde by se našlo místo pro hobíka z Čech? Ale co kdyby… Červíček. Znáte ten pocit, když si na jednu stranu něco přejete, nebo si nejste vlastně ani jistí, jestli si to přejete, ale v podstatě se děsíte nebo minimálně bojíte toho, že by to vyšlo? Co pak? Co teď? Approval of accreditation Group Phase. Email z 31. května 2019. Co teď? Tak to fakt nevím. Ano, kdyby mi to někdo „zakázal“ doma nebo v práci, svět by byl jednodušší. Sám bych si to ale vyčítal, kdybych vyměknul a nezkusil to. Bál jsem se letu, bál jsem se Číny, Číňanů, Velkého bratra i střevních potíží, ale výsledek je takový, že bydlím ve 13. patře hotelu Rayfont Nanpu Shanghai 上海南浦瑞峰酒店 a zítra bych měl být snad v první linii u toho, až čeští chlapci nastoupí proti hráčům NBA, byť pravda jejich sestavu jsme my fanoušci představovali jinak. I tu naši, škoda Honzy Veselého, ale pořád je to historický milník po 37 letech.
