…aneb když zjistíš, že tvůj koníček není dream job, ale dřina, hlad, spěch

 

Jak se fotí pro FIBA?

Jedním slovem – rychle.

Pokud jsem si doposud myslel, že mám proces zpracování fotky od vyfocení, přes všechny nutné úpravy, po finální výsledek poměrně dobře a hlavně rychle zmáknutý, po zkušenostech s focením pro FIBA si připadám pomalý. Chtělo by to nový rychlejší počítač a nové rychlejší paměťové karty.

Fotky před zápasem, fotky v poločase, fotky co nejdříve po zápase.

Když mě FIBA foto manažer, shodou okolností fotograf, jehož práci sleduju a obdivuju, oslovil k nafocení „bubliny“ ženského EuroCupu v Brně, bylo to překvapení, čest, pocta, ocenění, příležitost. Tři dny, šest utkání. V momentě, kdy mi v práci přislíbili dovolenou, nebylo, co řešit. Na fotky jsem si věřil. Halu znám, fotím tam často. Největší obavy jsem měl z věcí, které jsem nemohl ovlivnit. Např. rychlost internetového připojení.

Zásadní povinností, či vstupenkou do bubliny byl ještě negativní test na covid, který nesměl být starší než 72 hodin. Bublina tak byla trochu propustná. Zapisovatelé, časoměřiči, utírači podlahy i fotograf spali normálně doma a na zápasy docházeli „zvenku“.

Základní pokyny a rychlé info jsem dostal po telefonu. Byl to snad můj první telefonát v angličtině, z čehož jsem byl nervóznější, než z celého focení.

Základní pokyny zněly:

  • 2 fotky každého týmu před utkáním z rozcvičování
  • První den týmové fotografie všech zúčastněných družstev
  • 10-15 fotek v poločase, musí obsahovat fotku nejlepší hráčky prvního poločasu
  • Po zápase co nejrychleji ostatní fotky z utkání do celkového počtu 40-60 fotek, 60 % fotek vítězného týmu, 40 % poraženého, znovu apel na fotky nejlepších hráček

Pak přišel ještě PDF dokument FIBA Photographer’s Brief European Events 2020-21, který má 28 stran. Zde byly rozšiřující informace o tom, že každá hráčka, která nastoupí, by měla být na fotkách, dále trenéři, rozhodčí. Trenéři v emocích, rozhodčí v akci. Kapitola diváci v současné covidové době neplatí. Za normálních okolností je ale kladen důraz fotit tak, aby hala vypadala plná. Pokud je hala prázdná, soustředit se na palubovku. Prázdné sedačky nebo stěny v pozadí nejsou žádoucí. Teď to ale jinak nejde, takže podle haly člověk v podstatě volí mezi prázdnou tribunou  a stěnou.

Na akci je vždy technický delegát, komisař nebo nějaký event manažer, který zajišťuje hladký průběh a aby proběhly správě všechny náležitosti. Spadá tam např. i organizace týmového focení. Pokyn pro mě zněl hráčky + trenéři. Čím méně lidí, tím lépe. Ideálně bez lékařů apod. Když jeden tým nastoupil i s lékařem a masérem apod. slova delegáta zněla: „Já vím, že tam nemají být, ale je blbé je vyhazovat.“ To asi ano, ale když takovou akci fotíte jako oficiální fotograf poprvé, je těžké odhadnout, která porušení protokolu jsou OK…

Obecně platí, že je kladen důraz na akční fotky jednotlivých hráčů zblízka a pak emoce. Oslavy i zklamání. Zejména na akčních fotkách by měl být ideálně celý míč. Navíc jsou preferovány úhly záběrů, kdy je na fotce i obroučka. Při vší úctě k děvčatům, akční fotku v blízkosti obroučky nemám snad ani jednu. To bych musel nad jejich rukama a hlavami nechat na fotce hodně místa… Na fotkách musí být především nejlepší hráči, střelci, doskakovači, nahrávači. Když člověk fotí pravidelně KNBL, tak má docela přehled, kdo je hvězda týmu. O ženských ligách Turecka, Polska, Ruska toho ale opravdu moc nevím. O brněnském KP alespoň něco málo. Takže jsem permanentně sledoval výsledkovou tabuli, kdo dal kolik bodů a na fotkách si kontroloval přítomnost dresů s těmito čísly. Ke konci už jsem se v tom začínal i trochu orientovat. Potěšující zjištění bylo, že FIBA preferuje takové záběry, o které se podstatě dlouhodobě snažím i sám. Akorát jsem o tom nikdy tak neuvažoval a neviděl to sepsané.

FIBA se snaží, aby ze všech akcí, v tomto případě ze všech osmi bublin, vypadaly fotky různých fotografů podobně. Proto dodává tzv. preset – soubor s předvolenými úpravami, který mohou, ale nemusí fotografové využívat. Ať už s použitím presetu nebo vlastních úprav by se měly v každém případě poslat testovací fotky ke schválení. Což se zrovna v mém případě ukázalo dvojsečné. V brněnské hale fotím poměrně často, tak jsem dodal na ukázku fotky z KNBL. Na zápasy EuroCupu ale byly v hale reklamní led panely, které svítily na modrou část palubovky, takže světlo v hale dostalo lehce namodralý nádech, který se projevil i na fotkách. K tomu modrá plachta na jedné straně, modré dresy. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat: „Photos are a little bit blue, man. Please add more yellow to the next ones“. Snad první kritika na moje basketové fotky ever. Díky za ni. Pak přišlo ještě: „Please close up a little more, a lot of action is too wide“. Díky i za to. Když pak po druhém utkání přišlo: „Second game very good, bravo.“ srdíčko zaplesalo.

Samozřejmostí je dodání fotek co nejrychleji. Přitom nikoho moc nezajímá, jaký je v hale internet. Udělejte si třeba hotspot z telefonu. Fotky jednotliví fotografové nahrávají přímo do webové aplikace, kam mi byl zřízen přístup. Odtud se v průběhu utkání rovnou přenáší na stránku utkání s průběžnými statistikami. Při uploadu je potřeba rovnou označovat hráče na fotkách. V systému jsou připraveny soupisky s čísly dresů. Akorát ta čísla se tam objevila až po utkání. Navíc ani jeden tým neměl čísla na kraťasech, takže zejména u fotek z rozcvičování, kdy jsem se měl soustředit na hvězdy, jsem moc nevěděl, koho fotím, takže jsem ani nevěděl, koho označit… Fotky se nahrávají v plném rozlišení. Můj pomalejší počítač v kombinaci s internetem v hale a fotkami v plné velikosti měl za důsledek ve všech utkáních, že hráčky nastupovaly do druhého poločasu a já ještě nahrával fotky. Po prvním utkání jsem ještě finišoval úpravy a už pomalu nastupovala družstva druhého zápasu, jejichž rozvičku už jsem potřeboval fotit. Po druhém ještě běžel upload do FIBA systému a správce už mě pomalu vyhazoval z haly… Bylo to hektické.

Už jsem fotil na větších akcích, než je bublina v Brně. Bylo to ale do šuplíku. Tohle bylo jiné, a to i přesto, že to bylo v hale, kde už jsem fotil tolikrát. Dost jiné. Nikdy jsem nebyl při focení v takovém spěchu. Pořád jsem si kontroloval fotky a promazával je, protože při stahování z karty byla doslova každá vteřina drahá.

Jsem rád, že FIBA ví, že existuju, třeba to nebylo naposled.